Vánoce 2014 a plány na rok 2015
Tak jsem konečně zapracovala na webových stránkách a do konce roku je stihla...;) od této chvíle budu přidávat z větší části jen příspěvky na tyto stránky. Holky se spolu již perfektně sžili a Jackie už začíná chápat, že i společné spaní na jedné dece není nic šíleného, malá se jí bezmezně podvoluje a Jackie si hraje na velkou bodyguardku, což mi už několikrát předvedla. Na začátku prosince jsem naskočila do pracovního procesu, tak holkám nezbývá nic jiného, než si zvyknout na kratší večerní procházky a zvládnout několikahodinový pobyt o samotě. Brann už téměř měsíc přezubuje, má všechny přední zuby a první 4 narostlé stoličky, včera ji vypadla další. No a taky téměř 17 kilo a tu chlupatou kuličku vystřídala žížala na dlouhých nohách. Zvykáme si i na procházky o samotě a o víkendu nás čeká socializace na národní výstavě v Brně a první návštěva cvičáku na Rybníčku, kam budeme chodit. Členství v Oslavanech jsem ukončila především z toho důvodu, že na Rybníček chodí naše paní chovatelka a je tam hovíků víc. A ne nadarmo jsem se už několikrát přesvědčila, že nejen u zkoušek, ale i u závodů by mi další hovík v partě bodl. Brannan se učí základní povely - sedni zvládá bez problémů, lehni začíná také zpracovávat, chůzi u nohy i obraty taktéž, ale u těch musím dávat pozor, za jaké provedení dostává odměnu. A její žravost ji neopustila a asi ještě dlouho neopustí. Snad její jedinou neřestí je neustálé skákání, pokud se v kuchyni něco děje. A naše mimino je tvrdé jak žulový kámen, tak musím pracovat spíše s pozitivním trestem a nedat jí přiležitost. Je ale neskutečně šikovná, chápavá, nemá vůbec žádné tendence vrčet u žrádla nebo při manipulaci. A už se ztotožnila i s nasazováním obojku. Snaží se hlídat, nebo spíš tedy napodobit Jackii při hlídání. No a nakonec...je neskutečně hezká a vím, že jsem si vybrala tu správnou barvu ;)Jackinka je její bodyguard a jen potvrzuje to, že je prostě jeden z nejrozmazlenějších hovawartů, kteří kdy žili a je schopna toho náležitě využít. Na druhé straně má tak skvělou povahu, že ji nenapadne toho nijak zneužít v negativním smyslu. Poslední listopadový víkend jsme se zúčastnili mikulášského závodu v Oslavanech... a dopadlo to krásným osmým místem z osmi. Proč krásným? Protože přinesla aport tak, jak nikdy v životě a nečekala jsem, že právě z tohoto cviku bude mít největší bodový zisk. U odložení bohužel zafungovalo vlhké a studené počasí a krtince, kterých na cvičáku bylo dost. Jednou za 10 a za měsíc za 0, nevadí ;) No a taky mě překvapila psí hlavičky, kdy Jackie začala kazit povel "volno" a odmítla se vzdalovat. Pravděpodobně to dělá od té doby, kdy jsem ji začala učit přivolání k noze. Proč by se taky vzdalovala, však polovina bodů je taky dobrá...pro příště ;)Vánoční svátky jsme oslavili v poklidu, letos i s pánečkem ;) a holky měly z nových obojků radost, Jackie ze svého sendviče a Brann z nového aportu - který tedy nemá zatím tendence překusovat. A od velké paničky dostala deku "King of The Dogs" - aby si měla na výstavě na co lehnout. Tak uvidíme, co si z toho nápisu vezmeme ;)Plány na rok 2015 se týkají převážně Brann, v květnu nás čeká na Knížecím rybníku svod mladých a klubová výstava - už v třídě mladých. A věřím, že v závěru sezóny nás čekají na podzim nějaké základní zkoušky, což vypilujeme určitě i na nějakém výcviku. A Jackie? Té se cvičením pokoj nedám a k těm ZOPkám ji dotlačím a snad sebe dotlačím k tomu, abych ji zlepšila ve stopování. A taky věřím, že si odnese nějaké vavříny z voříškiád a jak mi pracovní povinnosti budou dovolat, budeme se věnovat i naší oblíbené canisterapii. Přejeme všem známým a kamarádům do nového roku hodně kynologických úspěchů a zítřejší poklidný Silvestr..
Dvě holky ;)
Upřímně nějak ztrácím nápady, jak články pojmenovat...;) Během těch 14 dnů, co jsem se neozvala, se u nás událo zase spousta nových věcí a s Brannankou jsme pokročily zase někam dál a na prvním místě si musím vytknout, že jsem nijak zatím nepokročila s tvorbou nových webovek. Začnu asi jejich společným životem. Brannan se snaží Jackii strhnout k čím dál tím větším hrám a Jackie už toleruje i její nálety, když leží a Brann ji skočí na záda a začne do ní kousat. Jen když Jackinka začne hlídat, tak se Brann klidí ještě ke zdi, protože je z toho naštvaného velkého psa stále trochu vyjevená. Vytáhla jsem holky kousek na pole, abych otestovala, co Brann bude zkoušet venku, kde Jackie má neuvěřitelnou sebejistotu. No zkoušela, ale když si s ní Jackie začala hrát svým standardním způsobem, tak Brann trochu nevěděla co dělat. No a co vypovídá za vše - v neděli před zazvoněním budíků slyším takovou tu jejich typickou debatu, leží obě vyvalené v posteli, Jackie packu přes Brann a obě mručí...prostě nejlepší holky ♥ Jinak si Jackinka stále zvyká na to, že toho přes den moc nenaspí...a že naše vycházky se pomalu stávají než úplně tak venčícími jako žrací a Jackie se pro kus žvance řadí k noze tam, kde by normálně neudělala. Začínám se opravdu těšit na naše první společné cvičení, že by se Jackie konečně probrala? Jinak jsme minulý týden zabodovaly na prvním ročníku hádecké voříškiády a Jackie si vyběhala neuvěřitelné 1. místo v kategorii fen bez PP nad 40 cm. S posudkem a i výsledkem jsem byla víc než spokojená, možná i tak trochu dojatá. Ale upřímně se přiznám, že když jsem spatřila konkurenci...tak jsem tušila, že by to mohlo vyjít. A ono vyšlo, jen kdyby byla Jackie v tom kruhu trochu víc radostnější. Ale to by nebyla ona. 29. listopadu se koná v Oslavanech třetí ročník Mikulášského závodu...no a mám tak trochu úmysly přihlásit Jackii do kategorie ZZO, protože by potřebovala trochu pocvičit a i kdybychom měly obsadit poslední místo, tak nám přibude další diplom do sbírky. Tak se máme na co těšit ;) Jinak pravidelně chodíme na canisterapii a socializujeme Branndu, která Jackii prostě neuvěřitelně poslouchá. Akorát mi od prvního prosince nastanou starosti, jak to budeme s canisterapií zvládat, neboť moje pracovní doba jí není příliš nakloněná. A co Brannan? Stále stejné nenažrané, temperamentní šídlo, bez kterého si už svůj den dovedu představit. Umí sedni, ke mně...na těch pár vycházkách, které jsme absolvovaly, je úplně vzorová...neřeší okolí, řeší mě, Jackii a odměnu. Trénujeme, kde se dá, tak sedni učíme i za zvýšeného provozu. Jediné, s čím mám problém, je zkorigovat obě dvě, pokud jdou spolu...Brann se totiž Jackii neustále motá pod nohy a všemožně ji obchází. Na dušičkovou neděli jsme jely navštívit Radka Karáska a jeho čertisko - Blueberry Na3, těžko hledat, co mají holky společného...;) trochu temperamentem a zatím i vzhledem jsou obě jiné. Berry má zatím velké uši a Brannan dlouhé nohy, Berry neštěká, zatímco Brann si může plíce vyřvat...a Berry není tak šíleně nenažraná. Radkova kavalírka Mollynka už trochu rezignovala, malá ji už přerostla, tak jí toho moc nezbývá. U nás to tak snadné mít Brann nebude. Brannan má taky nového kamaráda - maltézáčka Maxíka, který je sice o dva měsíce starší, ale výškově je o 2/3 nižší. Ale štěňátkovsky se chovají oba dva ;) Brann má od Evropské výstavy doma kůži, na které poctivě trénujeme "zákusy" a kořistnický pud a někdy mám pocit, že se dokáže zakousnout víc než Jackie (když se té chce, tak je to samozřejmě o něčem jiném...) a od včerejška pracně šlapu na zahradě pachové čtverečky a Brann se před začátkem "stopy" zvládne i posadit a trochu uklidnit před tím pamlskovým výjevem, který tam na ni čeká. Dneska poprvé dostala interaktivní hračku, trochu s tím zápasila a moc dlouho, protože Jackie si otevřela a svým výrazem dala najevo, že ten zbytek je prostě její, tak byl. Brannanka je trochu hlučná a nebojí se ozvat na každého štěkajícího pejska, kterého slyší. Tak se nám včera večer zadařila reakce na jednoho místního agresora, kdy v levé ruce držím zježené vrčivé třicetikilové telátko...a v té pravé mi štěká tříměsíční poděs, nemluvě o tom, jak ve tmě mají dokonalé maskování....do konce týdne nás čeká s malou ještě poslední očkování a náš společný život už začne konečně naplno.
Brannan - první společné dojmy ;)
To, že se mi před rokem honilo v hlavě, že bych se u hovawartů chtěla posunout na další metu, kterou mi Jackie nemůže bohužel splnit, netřeba psát. Bylo to už zmíněné tolikrát. 24. září uběhl rok od mého prvního e-mailu do ChS Elibuky, kde jsem se ptala na krytí Elišky v letošním roce...Během toho roku jsem doufám přesvědčila Evu, že mi štěňátko bez obav svěří a že se bude mít u nás dobře...Tak jak Eva přesvědčila mě, že lepší chovatelskou stanici jsem si vybral nemohla. Brannan Elibuky se narodila 15. srpna 2014 a se svými 5 sestrami a jedním bráškou nadělili paní chovatelce opět krásný vrh se všemi třemi barvami. Její máma Eliška Bukový Háj je černoznakatá fenka, grandšampiónka ČR a SK, šampionka Rakouska se 14 složenými zkouškami všech řádů, které se v české sportovní kynologii uznávají. Navíc je povahově velmi vyrovnaná a přátelská, sebevědomá, radostně cvičí, výborně hlídá a když to jde, tak dojde poslušně z výchazky sama domů, i když panička je venku ještě s Arwenkou ;-) Táta Artex z Lašské Brány, kterého ještě bohužel neznám osobně, jen podle vyprávění, je klidný vyrovnaný pes krásného exteriéru s 5 složenými pracovními zkouškami a držitel českého šampionátu. A myslím, že bez problémů splnil roli ženicha pro Elišku a táty naší malé. Oba dva jsou zdravotně naprosto v pořádku. Brannanka je typické štěňátko, vymyšlí lumpačiny, ale při poslední návštěvě na mě udělala dojem, že patří k těm klidnějším z vrhu a projevila již zájem o hračku a přetahování, tak povel "drrrrž" a přetahování tentokrát nezanedbám ;) Výběr byl neuvěřitelně těžký, protože s Bairrou se narodily po sobě, co udělala jedna, udělala za chvíli druhá a exteriérově se jeví zatím velmi podobně, jen Brannanka má zatím jemnější hlavu. Když byly maličké, lehaly si vedle sebe a při první návštěvě jsem se rozhodla hlavně podle toho, že Brannan byla trochu přátelštější. Jak se bude malá vyvíjet, ukáže čas a taky hlavně já. S malou se plánuji věnovat sportovní kynologii, ev. tomu, co nám budoucnost ukáže. Canisterapii s malou neplánuji, i když lidumil se z ní stane asi tak, jak se stal z Jackie. Je toho před námi tolik..;-)
Jack - Brann
Tak zdravíme ve třech. Já, Jackie a Brannan - od soboty na hodně dlouho spolu. Minulý týden se zvrtlo tolik událostí, které tak nějak ovlivnily naši budoucnost, že jsem tomu nemohla ani uvěřit. Jak v pozitivním, tak negativním slova smyslu. Sobota nám začala trochu stresově, protože jsme s Jackií měly naplánovaný reparát ZOPek, který se nám nepovedl na obou stranách. Možná to bylo tím háráním, možná to bylo tím, že kvůli tomu nastoupila na cvičení po dvou a půl hodinovém čekání v autě. I přes nějaké poznámky si házet popel na hlavu nebudu, protože jsem cvičení nezanedbala a pokud byla schopna složit dvě zkoušky s prakticky identickými řády, tak to o nepřipravenosti nebude. O to víc mě mrzí, že v Herolticích pokazila to odložení, protože z těch cviků, které kazila nejvíc v sobotu, měla v červenci krásný bodový zisk...víc bych se k tomu nevracela. Jen bych poznamenala, že to, co jí dělá osobností, není sportovní kynologie...a já bych si to měla možná uvědomit a zůstat jen u těch našich seminářů, na kterých se pobavíme a přiučíme něčemu novému a canisterapie. Přiznávám, že mě má omotanou kolem prstu, ale to má od našeho prvního společného pohledu a bude to tak nejen do konce našich společných chvil. Ale teď k tomu příjemnějšímu ;) Po obědě jsme se vypravili s Ivošem pro Brannan, tentokrát jsem netrpěla na zadním sedadle příšerného starého auta, ale řídila jsem a snažila jsem se s ní jet "jako s vlastní". V Kamenné čtvrti se konaly zrovna hody, tak s malou jsme musely absolvovat cestu z kopce. Myslím, že loučením bych to u Evy nenazvala, protože se uvidíme hodně často. Malá cestu zvládla v pohodě, trochu kvikala. A až jsem zastavovala u domu, tak mi začalo docházet, že to, co jsem si rok přála, je tu. Popravdě jsem byla celkem dojatá a šla pro Jackii. Její reakce byla taková, jak jsem předpokládala a to bylo pár zavrčení. První den jsme to vyřešili košíkem, ale myslím, že za těch pár dní se už holky docela posunuly. Brannan má v sobě temperament, neskutečný hlasový projev a neskutečný apetit. Mručí, když se protahuje, štěká, když cítí maso, štěká, když jí chystáte jídlo a napodobuje Jackii, když na zahradě hlídá. Zatím se jeví jako ideální cvičící pejsek a já doufám, že toho dokáži využít. Přiznávám, že ji nešetřím a pozvolně začínáme se "sedni", "štěkej" a nosetouch. Akorát prý patřila k těm klidnějším z vrhu, tak doufám, že páníčci jejich sourozenců nemají už šediny ;) Malá je také neskutečně sebejistý a vyrovnaný pes, po chvíli ostychu všechno prozkoumává a objevuje tajemství - především naší zahrady. Jediný problém je, že začíná být na Jackii dost fixovaná a cítí se lépe v její přítomnosti. V pondělí jí Jackie oplácela i hru a včera se malá nestačila divit, že ten velký pes, kterému vytrvale skáče na hlavu a strká hlavu do její "obrovské" tlamy, se dokáže taky rozohnit a dát jí co proto. Jediné, co je pro Jackii ještě nepříjemné, je pohled z očí do očí a hlídání sedačky...dneska jsem si ale všimla, že malá nenápadně zaútočila zezadu a Jackie byla spíš překvapená, než aby nějak nepřiměřene reagovala. Myslím ale, že občasné zavrčení Brann neuškodí a ukáže jí, kde jsou její limity. Jen ještě nezvládáme společné spaní a v nejbližší době musíme začít trénovat pobyt o samotě, protože ten momentálně končí hlasitým vytím a kvílením. A už jsem málem zapomněla, jaké lotroviny to štěně dokáže vyvést ;) A ke konci - Jackie v pátek oslaví páté narozeniny. Až s příchodem Brann jsem si uvědomila, jakou dámu už z ní mám. Chtěla bych jí popřát takové zdraví, jaké měla doteď, a ať dělá tolik radosti, kolik dělá nejen svým nejbližším. Ať si zachovává takový klid a nadhled, kterým většinou disponuje a ať se nad těmi vrčícími a uštěkanými psi moc nerozčiluje...:D A ať jí ten malý satánek moc nezlobí ;)
Jack-Brann...14 dní spolu ;)
Tak se po prvních 14 dnech vrhám na naše další společné dojmy...Brannan slyší už na své jméno (i když je tak trochu hluchá v ostatních případech naší lidské smečky) a bezmezně miluje Jackii. Vítá ji na prvním místě, opakuje vše po ní a kdyby Jackie uměla mluvit a dávat povely, Brann už může jít snad na zkoušky. A Jackie? Má ji ráda, ráda si s ní hraje, ale pokud její míra trpělivosti přeteče, ozve se. Ale za těch 14 dní se hranice tak uvolnily, že si říkám, kde mám toho psa, který na malou hned ve dveřích zavrčel. A náš rozmazlenec spává v posteli, protože ví, že teď ji nevyhodím, ale stále si trochu zvyká na nový režim, který je o trochu víc náročnější, než ten předchozí. Minulý pátek jsme oslavily její páté narozeniny, Jackie dostala játrový dort, pamlskovník a novou hračku, která je i na přetahování a vybírala jsem ji na výstaviště přes hodinu...a už pomalu propadala depresi, že jí snad na ty narozeniny nic nevyberu. A jak bych charakterizovala Brann? Neřízená střela a otesánek, který si chce všechno vyřvat. Štěně, které se pro žrádlo přetrhne. Prudič, který bude na Jackii štěkat tak dlouho, dokud na ni nezavrčí a nedá najevo, že jejího pískátka má plné zuby. Zvládá bez vyvenčení už větší část noci (standardně se budí okolo 5 hod), o záchod si ještě moc říct neumí a hlavně v zápalu bojůvek nám občas ta loužička uklouzne. Krátké procházky, na které zatím chodíme, absolvujeme v pohodě a i bez táhnutí. Ale jak jdeme s Jackií, Brann letí, protože její krátké tlusté nožky na ty Jackininy ješě nestačí. Minulý týden jsme absolvovali druhé očkování a Brann měla něco málo přes 8 kg. A první diametrální rozdíl? Jackie venku neštěká a ozve se jenom při hře s druhým psem, zatímco naše Brann zpozorovala prvního psa za plotem, který na ni štěkal, a už začala brblat taky. Snažíme se trénovat doma, ale už se těším na změnu prostředí, která nás čeká po posledním přeočkování a na kterou se už těším, protože doma je to někdy nuda...;) V lednu nás čeká naše první národní výstava v Brně ve třídě štěňat. Po pracovních zkušenostech z té evropské, která právě skončila, jsem velmi ráda za plemeno, které mám ;) Příští týden si jdeme odskočit s Jackií na výstavu pro ni určenou, na první ročník hádecké voříškiády, tak třeba dovezeme nějaký pohár ;)
Prázdniny a malá černá princezna Brannan
Na začátek musím přiznat, že zbytek prázdniny se nesl v poněkud klidnějším tempu - už jen kvůli naší poměrně dlouhé dovolené, zánětu ucha, který Jackie pochytila bůhví kde a také novému plotu, který se snažíme i přes nepřízeň počasí už dokončit. Takže z mého plánu, že stihneme ještě jedno plavání sešlo a popravdě, oba dva termíny propršely a navíc dny jsou někdy až moc chladné. Prostě si to letošní léto s námi trochu pohrálo, ale ne, že by to Jackince vadilo, ta statečně asistuje i v blátě ;-) Nooo??? A hlavní novinky...Eliška nesplnila, ba dokonce předčila moje očekávání, a 15. srpna přivedla na svět krásných 7 štěňátek a nasadila mi do hlavy brouka, kterou ze dvou černých holčiček si vyberu. Zatím mají krycí jméno Pampeliška a Růženka a v nejbližší době to snad rozsekneme, kterou holku si v říjnu odvezeme domů. Moje přání a můj sen má momentálně skoro 3 týdny, už se trošičku batolí a vidí a těžko vyjádřit, jak moc se na ni těším a co to pro mě znamená do dalších let. A taky jak velkou důvěru vkládám (opět a zase) v Jackii, že malou přijme bez problémů a budou z nich nerozlučné kamarádky. Vzhledem k tomu, jak dopadají někteří pejsci, věřím, že nová "oběť na hraní" se jí zalíbí a prostě budeme s naší psí smečkou tak bezstarostní, jak jsme byli všichni doteď. Vždyť mám doma jedinečného psa ;-) fotečky miminek najdete zde: http://www.elibuky.xf.cz/index.php?page=14&dog=0
Tím vyvstává otázka, co se stránkami, neboť holky budou mít na podzim stránky nové - společné, ale to ještě uvidíme. Jinak - přemýšlím a dumám, zda stihneme do zimy nějaký výcvikový víkend a kde, no a taky, kdy se Jackie konečně zase rozhárá, protože už jí její 10měsíční termín hodně hoří. Ale v repárátu ZOPek, které nás čekají 11. října to ničemu bránit nebude. Tak nám držet palce a těště se na malou! Holt bude mít Jackie perný vstup do pátého roku svého života.
Jackie bodovala v Židlochovickém hafíkovi a Brannan nám neuvěřitelně roste
Na září jsme měli naplánovaného Židlochovického hafíka, na kterého jsem málem snad ani nejeli, protože Jackie začala den před akcí hárat. A jak to tak bývá, většina výstav je bez účasti háravých fen. Naštěstí prakticky nešpinila, většinu prostor neznečistila a nám bylo povoleno vystavovat. Konkurence byla standardní, protože na voříškiádu jezdí skoro ti stejní účastníci. Ale nějak jsem věděla, že musíme uspět a taky jsem uspěli. Jackie běžela výborně (ještě aby ten cvičící pes nebyl poznat), postavila se dobře a nepochybně okouzlila i svou velice milou povahou. A vyběhaly jsem si krásné druhé místo a pohárek o něco vyšší než v loňském roce ;-) Organizace byla jako vždy výborná, ceny pěkné a vyšlo počasí, které bylo až skoro letní. Akorát vždycky se nějaká moucha najde a rozlobila mě slečna s pejskem, který sice v Oslavanech vyhrál psíka šikula, ale byl nesocializovaný na cizí lidi a tentokrát paní rozhodčí skončila i s kousancem. Prostě neprofesionální jednání, ale to nám akci nepokazilo a já bych ráda, že jsem si po dlouhé době udělali s Jackií pěkný výlet. Fotky
zde: http://snoppik.rajce.idnes.cz/Zidlochovicky_hafik_2014/
A k naší malé princezně, která bude už za 14 dní u nás a která už váží 5 kilo a oslavila šestý týden svého života. Popravdě přiznávám, že si tohle čekání svým způsobem neskutečně užívám. Jackii jsem viděla jenom jednou a poté jsme si pro ni jeli a nyní mám malou za rohem a vidím, jak každý týden o neuvěřitelný kus vyroste. Štěníci jsou neskuteční, během jednoho týdne se změnili ve smečku, která všechno prozkoumává a ve svých lumpačinách jsou stále kreativnější. Malá černoznakatá Beckie je sebevědomé štěňátko a věřím, že svým budoucím majitelům v ChS Bukový Háj bude dělat jenom radost a bude hrdou pokračovatelkou stanice, která stojí na začátku života obou mých holek. Bundášek je takový rarášek, jediný chlap, pod jehož pohledem prostě roztajete. Blondýnky jsou každá jiná a nejsem schopna si zapamatovat ještě jejich jména, nejtmavší Briga bude dělat radost v rodině v Ořechově. Druhá černoška Bairra, která je takové sluníčko, nejen podle obojku a při poslední návštěvě mi okusovala tkanička úplně nejvíc, pojede do Luhačovic ke staré hovawartí dámě. A věřím, že ji vlije novou krev do života, jakou vlila Jackie naší Betince, alespoň na chvíli. A jedna z blondýnek má možná před sebou také slibnou kariéru a bude nám ve výstavní třída konkurovat, stejně jak Beckie ;-) A pokud to bude ta zvědavější z nich, tak doufám, že se nikde neztratí při objevování nových otvorů a škvír ;-) Malá už má koupený nový pelíšek, zatím provizorní, aby nedopadl jak u Jackie a ještě ji musím vybrat nějaký fešácký růžový obojek a vodítko. Čeká nás vedle socializace a první výchovy štěňátka i socializace s Jackií, ale já věřím, že to ta moje nejlepší holka zvládne tak, jak doposud vše...A asi moje vize je nepochybně jasná a to je moje vlastní ChS a abychom nezaháleli, tak páníček nám vymyslel návrh - Jackie-Snow...kdo se dívá na Game of Thrones to asi pochopí, tak třeba za pár let budeme mít samé malé bastardíky ;-) :D Držte nám palce, 11. října vstupujeme na naši společnou cestu a doufám, že s oběma bude pořádně dlouhá.
Fotečky našeho mimina od paní chovatelky najdete zde: http://elibuky.rajce.idnes.cz/
A jen poznámka na konec - včera jsem byla zapisovat na speciální výstavě v Bochovicích a potichu jsem si říkala, jestli tu výbornou tam příští rok dostanu...a byla jsem trochu zklamaná předváděním některých psů, které bylo i na té voříškiádě víc profesionálnější. O maďarských ohařích, u kterých jsem zapisovala na národní výstavě v lednu, ani nemluvě. A 11. ráno máme reparát zkoušek, tak nám držte palce ;-)
Příliš krátký čas
Dneska jsme se dozvědeli velice smutnou zprávu, před měsícem odešel do psího nebe v necelých 7 letech Jackinky velký táta, nejhezčí a nejmilejší černý hovawart, úžasný rodinný pes - Bazzy (Bonita Bukový Háj x Carleon Queen Elsa). Odešel na osteosarkom. Po těch chvílích, které jsme s ním měli možnost strávit, vím, po kom Jackie svoji povahu zdědila. O to víc mě mrzí, že už tu není. Je nám všem strašně smutno.
Plavání a nepovedené ZOPky
Studium je úspěšně za mnou a já se snažila alespoň na první polovinu prázdnin naplánovat pro Jackii co nejvíce akcí, protože v té druhé polovině jí hrozí hárání. Tou první bylo hned první červencovou neděli plavání v Hartvíkovicích, které pořádají Herolky. A ano, bylo to to plavání, na které jsme vloni dvakrát nejeli. Celý den byl perfektně připravený, výkon od Jackie očekávatelný, možná i nad moje očekávání, protože si opravdu zaplavala. U ní je to ale hodně o práci s motivací a to možná i pomalou a o překonání ostychu z vody. Několikrát se projela po přehradě na člunu, kde se mimojiné tvářila i sebejistě a snažila se, možná jsem opět byla já ta, která to trochu kazí. Více fotek pro představu:
http://snoppik.rajce.idnes.cz/Jednodenni_plavani_Hartvikovice%2C_5._7._2014/
No a na další týden jsem měli naplánované Brněnské psí dny - voříškiádu a v pátek ráno zkoušky ZOP dle řádu KJ ČR. Zkoušky se nakonec přesunuly na sobotní poledne, takže jsem se modlila za chladnější počasí, které nám tak trochu nevydrželo. Rozhodčím byl pan Ing. Novák. No a někdy vám to prostě nevychází a jo no - po řidičáku a mikru jsou ZOPky další zkouškou, kterou si budeme muset zopakovat. Moje začátečnická chyba byla jednoznačná - neměla jsem Jackii brát na zkoušky bez jakéhokoliv očichání terénu a brát jí do prostředí, kde dlouho necvičila (vždyť jsme v Herolticích byli naposledy v první polovině roku 2013). No a Jackie se prostě dvakrát zvedla z odložení, jak individuálním tak skupinovém. A to mi na cvičáku zvládne odložení ve všech třech pozicích, u ZZO ho měla za plný počet bodů. Co na to říct? Asi nic, jen když ji znáte, tak ji sprdnout stejně nemůžete a stejně to vařené kuřecí dostala...Paničko, tak pro příště!!! ;-) Nooo a vrcholem dne byla moje první silniční kontrola...:D Brněnské psí dny fungují ještě zítra, ale ještě uvidíme, zda se tam ukážeme. Poslední červencovou sobotu máme naplánovaný několikadenní pobyt na výcvikovém táboře ve Švábově, tak snad nás hárání nezastihne říct. A ta poslední novinka? Kolem 13. srpna 2014 nám držte palce. Březost Elišky Bukový Háj je potvrzena a já doufám a těším se, že malá černá pricezna Brannan "plave" u maminy v bříšku. Ale necháme to na přírodě a na tom, kolik a jaké dárky dostane Jackie k pátým narozeninám.
SHK výcvikový víkend, 4. - 6. 4. 2014
První dubnový víkend jsme se s lehkou nervozitou vydali na cestu kousek za hranice - na Myjavu na výcvikový víkend pořádaný slovenským hovawart klubem. A jsem ráda, že mám zatím "čuch" na akce, protože tohle byla jedna z těch akcí, která člověka víc než potěší. Asi nemusím říkat, jak mi srdce skákalo radostí při pohledu na tolik hovawartích nadšenců a nemluvě o všech zúčastněných hovících. Tím bych chtěla poděkovat Romanu Rakovanovi a všem ostatním za vzornou organizaci, skvěle vybrané místo a skvěle vybrané trenéry. První den se Jackie hlavně socializovala s naprosto skvělým plavákem - Brisem Asiguarda (první plavák, do kterého jsem se opravdu "zamilovala"), s takovým šikovným medvídkem, který měl prostě vystupování na úrovni. Ale musím říct, že po cestě a dobalování jsme byli celkem utahaní,tak jsme "seznamování" brzo zapíchli. Druhý den se cvičila ráno poslušnost - Jackie se snažila, i když nevím, jak se to počítá u čtyř a půl letého psa v kategorii pro "mladé psy a sranda". Druhá skupinka cvičila zkouškově - příprava na IPO apod. Každý si ale o nás už jistě obrázek udělal, že už je to pes se spoustou svých "móresů", paničky "pokusný králík", kliďas a pes, co má rád své pohodlí a své tempo ;-) Ale já jsem byla spokojená ;-) A jak řekl pan Urban, "je to hovawart". V sobotu odpoledne se cvičily obrany, a i když jsem zpočátku váhala, zda na ně jít a do jaké míry nám to půjde, tak při profesionalitě pana figuranta bylo rozhodnuto...asi by to chtělo trénink a v Jackině by se to našlo, ale to už je trochu mimo naši mísu a současný směr. V sobotu večer nám předvedli obrany ve ztíženém terénu - na hladké podlaze a v místnosti. A musím říct, že prostě někteří hovawarti byli naprosto rovni jiným pracovním plemenům, i když mnozí si to nemyslí a někteří si říkají, že na to nemají trpělivost, ale chce to jen ten správný přístup. Třeba s malou...uvidíme ;-) V neděli jsme potrénovali ráno opět trochu obrany, dokonce i bonitační střelbu (pistoli dostal náš páníček, takže poslední, co Jackie řešila byla nějaká rána, spíš kam ten páneček jde...:D), rozloučili se a po obědě s mým "vytuněným" autem vyrazili domů. Dobře jsme potrénovali, poznali spoustu fajn lidí, fajn psů a taky přístup, kterému bych se ráda s dalším hovíkem věnovala...a jsem ráda, že Jackii nikdo nebral jako "bezpapíráka" a skvěle zapadla. Jednu chybičku to mělo - jediným zástupcem černých hovíků byla jen Romanova Kačenka...a ta klíšťata, kterých tam byla strašně moc.
Fotky zde: http://snoppik.rajce.idnes.cz/SHK_vycvikovy_vikend_na_Stare_Myjave%2C_4.-6.4._2014_foto/
Video tady:
http://snoppik.rajce.idnes.cz/SHK_vycvikovy_vikend%2C_Stara_Myjava_4._4._-_6._4._2014/
Nezbývá než říct, že se těšíme na další akci, protože tahle nebyla rozhodně naše poslední s SHK ;-)
ZZO - 25. 5. 2014
Jak jsem předesílala, Jackie svými canisterapeutickými zkouškami začala ve čtyřech letech svou pracovní dráhu...Jako první metu jsem nám zvolila ZZO dle NZŘ. Zkoušky nejsou těžké, jen jsem věděla, že musíme doladit pár deitalů, hlavně aport a trochu překonat ty její výkyvy nálady a zvládnout to i v teplém počasí. Jackie mě mile překvapila, velmi mile překvapila, jen mě mrzí ty čtyři kroky u aportu, které jí chyběly k zisku více bodů...
Zkoušky poslušnosti zvládla 3* na 7 bodů, 2* 10 bodů a 5 bodů za aport. Stejně jako u ZCP 1 přidávám podrobnější komentář ke každému cviku.
Přivolání psa - varianta "ke mně s předsednutím", 7 bodů, povel jsem musela zopakovat, interval mezi zareagováním byl moc dlouhý
Ovladatelnost na vodítku - trochu jsme se tam motaly obě dvě a ten oční kontakt no....7 bodů
Sedni-lehni-polohy u nohy - neuvěřitelných 10 bodů, prostě něco, co jsem opravdu nečekala
Odložení za pochodu - zopakovala jsem povel a zastavila jsem se, 7 bodů
Aport volný - 5 bodů, Jackie - 4 kroky !!!! Bez komentáře....minule to bylo za jeden :D
Odložení psa - 10 bodů, celkem 46 bodů / 60 bodů...mohlo to být lepší, ale kdo tu moji psí hlavu zná, ví ;-)
Speciální cviky - přivolání psa za ztížených podmínek, chování ve skupině, chování přivázaného psa - prospěla výborně. Řešila dvě věci - košík (proč ho po ní chci, když už ho 3/4 roku nemusí nosit...) a kam ta panička šla?
Někteří si můžou říkat, proč takhle "starého" psa tahám na základní zkoušky...jenže my dvě to máme všechno posunuté, náš vztah se posunuje stále dál a Jackie má v sobě jedno nepřekonatelné kouzlo a schopnost - a tou schopností je mě motivovat, učit trpělivosti atd...;-)
Novinky 2014
Musím říct, že zima už je asi skoro za námi, Jackinka si jí letos skoro vůbec neužila, natož sněhu. První třetina roku nás postihla vcelku poklidně - úspěšně jsem zvládla v rekordním čase zkoušky a začala chodit na "delší brigádu", takže musíme překopávat trochu náš harmonogram - hlavně procházek ;-) Pravidelně chodíme na canisterapii do Rosic a občas něco pocvičíme - taky bychom měly! 25. května máme zkoušky ZZO a 11. července v Herolticích zkoušky ZOP. Stále se uklidňuji, že času máme pořád dost. První únorový víkend jsme absolvovaly seminář dogfitness - chvíli jsem koketovala i s myšlenkou, že se přihlásíme na kurz, ale místo toho budeme mít míč za 14 dní doma. Ve zkratce - dogfitness je posilování pohybového svalstva u psů. Hodí se prakticky pro každého, jak pro pejsky, kteří mají náběh na dysplazii, tak pro štěňata i vrcholové sportovce. Jde hlavně o nasvalení a posílení stávajících svalů. Skládá se ze základního, mírně pokročilého a pokročilého programu. No některé cviky jsou na první pohled "děsivé", on už ten míč i pro velkého psa je dost gigantický ;-) Více fotek najdete ve fotogalerii a odkazuji kam jinam, než na Psí Park a slečnu Verču Gesierichovou, se kterou jsme daný seminář absolvovaly ;-) Další novinkou je, že 26. dubna se bude konat v Oslavanech voříškiáda a tak někak jsem hlavním pořadatelem, viz. příslušná sekce a odkaz na cvičákové stránky. V sobotu - 15. 3. - jedeme do Jehnic vyzkoušet canicross. Nevyšla nám beseda o BARFu s Katkou Novosádovou, tak jsem hledala, kde peníze využít a padlo mi do oka tohle...nemám moc představu, jen vím, že pravděpodobně nás poběží víc - no nebo my spíš budeme poslední ;-) Tak jsem zvědavá, co se dozvíme a jak Jackie opět prokáže nesmírnou trpělivost, kterou se mnou má. A proč ta beseda? Rozhodla jsem se, že pravděpodobně přejdeme na syrovou stravu - zaujala mě její publikace, složení, psi mých známých, kteří takto krmí...a taky to, že Jackie je na jedněch granulích poměrně dlouho a začínám mít pocit, že přijde období, kdy budu muset na výměnu myslet. A taky kvůli těm zubům, vitalitě, energii, složení, kontrole nad žrádlem...a taky možnostmi, které naštěstí pro tenhle způsob krmení máme. Poslední novinkou je, že první týden v dubnu jedeme na výcvikový víkend na Myjavu, což je kousek za hranicemi na Slovensku. Pořádá ho slovenský hovawart klub - naše první hw akce, asi začnu hodně usilovně trénovat, aby Jackie mezi soukmenovci neudělala velkou ostudu ;-)
Canicrossový seminář - tahání se psem
Tak nakonec nás seminář, kterého jsme se víceméně zúčastnily ze zvědavosti, hodně nadchl a potvrdil mi to, že hovawart je prostě jeden z nejvšestrannějších psů, který se s pánečkem pustí do čehokoliv. Včera ráno jsem se vydaly do Lelekovic, což je směrem na Svitavy za Brnem a až na pár svátečních řidičů, kteří mně po cestě pili krev a mému šílenému orientačnímu smyslu jsme dorazily na místo s předstihem (i když jsem teda nejdřív nechápala, kam mě ta polňačka dovede...:D). Sešla se parta fajn psů, obzvláště mě zaujali grifonci se svou energií a jedna slečna ridgebacka, která byla naprosto perfektní a předváděla mi vzorový nousetouch ;-) Začali jsme taháním, kdy pes měl na postroji připevněný řetěz a během u nohy jsme zkoušeli, co obstojí, případně jak bude reagovat. Jackie s prvním běžela naprosto v pohodě, nebála se hlučící věci, kterou měla za zády - což je dobré i na zlepšení kondici. Vedle teoretické části byl druhou praktickou částí lehce sprinterský běh s několika zastávkami, kde běžela skupinka psů a mělo se zkusit i předbíhání. No nebudu zastírat, že jsem z toho byla úplně vykolejená, víc než Jackie. Bylo to pro mě naprosto nové, vedle mého neoblíbeného běhu mě ještě někdo táhne. Při zpáteční cestě se mi ale vodítko zamotalo nějak do nohy, Jackie zatáhla a já ležela už na zemi. Je ale málo věcí, kvůli kterým by dostala nadáno a tohle byl přesně ten případ, byla to hlavně moje chyba! Závodnící z nás nebudou - teda krom 24. 5., kdy se na stejném místě uskuteční závod pro začátečníky a který mě víc než láká, hlavně když polovinu výbavy máme doma. Bylo to příjemné zpestření soboty a myslím, že pro nás jako účastníky s rekreačními ambicemi akorát dostačující. Uvidíme, je to hlavně na mě, protože Jackii nemám nečekaně co vytknout, jen já jsem se táhla jak pytel brambor...;-) A jinak, kdybyste měl někdo zájem, Facebook - Canicross v Brně nebo http://canicrossvbrne.cz/, holky a jejich semináře jsou opravdu velmi motivující, hlavně když vám ukážou i praktickou ukázku se svými psi ;-)
Tak jsem konečně zapracovala na webových stránkách a do konce roku je stihla...;) od této chvíle budu přidávat z větší části jen příspěvky na tyto stránky. Holky se spolu již perfektně sžili a Jackie už začíná chápat, že i společné spaní na jedné dece není nic šíleného, malá se jí bezmezně podvoluje a Jackie si hraje na velkou bodyguardku, což mi už několikrát předvedla. Na začátku prosince jsem naskočila do pracovního procesu, tak holkám nezbývá nic jiného, než si zvyknout na kratší večerní procházky a zvládnout několikahodinový pobyt o samotě. Brann už téměř měsíc přezubuje, má všechny přední zuby a první 4 narostlé stoličky, včera ji vypadla další. No a taky téměř 17 kilo a tu chlupatou kuličku vystřídala žížala na dlouhých nohách. Zvykáme si i na procházky o samotě a o víkendu nás čeká socializace na národní výstavě v Brně a první návštěva cvičáku na Rybníčku, kam budeme chodit. Členství v Oslavanech jsem ukončila především z toho důvodu, že na Rybníček chodí naše paní chovatelka a je tam hovíků víc. A ne nadarmo jsem se už několikrát přesvědčila, že nejen u zkoušek, ale i u závodů by mi další hovík v partě bodl. Brannan se učí základní povely - sedni zvládá bez problémů, lehni začíná také zpracovávat, chůzi u nohy i obraty taktéž, ale u těch musím dávat pozor, za jaké provedení dostává odměnu. A její žravost ji neopustila a asi ještě dlouho neopustí. Snad její jedinou neřestí je neustálé skákání, pokud se v kuchyni něco děje. A naše mimino je tvrdé jak žulový kámen, tak musím pracovat spíše s pozitivním trestem a nedat jí přiležitost. Je ale neskutečně šikovná, chápavá, nemá vůbec žádné tendence vrčet u žrádla nebo při manipulaci. A už se ztotožnila i s nasazováním obojku. Snaží se hlídat, nebo spíš tedy napodobit Jackii při hlídání. No a nakonec...je neskutečně hezká a vím, že jsem si vybrala tu správnou barvu ;)Jackinka je její bodyguard a jen potvrzuje to, že je prostě jeden z nejrozmazlenějších hovawartů, kteří kdy žili a je schopna toho náležitě využít. Na druhé straně má tak skvělou povahu, že ji nenapadne toho nijak zneužít v negativním smyslu. Poslední listopadový víkend jsme se zúčastnili mikulášského závodu v Oslavanech... a dopadlo to krásným osmým místem z osmi. Proč krásným? Protože přinesla aport tak, jak nikdy v životě a nečekala jsem, že právě z tohoto cviku bude mít největší bodový zisk. U odložení bohužel zafungovalo vlhké a studené počasí a krtince, kterých na cvičáku bylo dost. Jednou za 10 a za měsíc za 0, nevadí ;) No a taky mě překvapila psí hlavičky, kdy Jackie začala kazit povel "volno" a odmítla se vzdalovat. Pravděpodobně to dělá od té doby, kdy jsem ji začala učit přivolání k noze. Proč by se taky vzdalovala, však polovina bodů je taky dobrá...pro příště ;)Vánoční svátky jsme oslavili v poklidu, letos i s pánečkem ;) a holky měly z nových obojků radost, Jackie ze svého sendviče a Brann z nového aportu - který tedy nemá zatím tendence překusovat. A od velké paničky dostala deku "King of The Dogs" - aby si měla na výstavě na co lehnout. Tak uvidíme, co si z toho nápisu vezmeme ;)Plány na rok 2015 se týkají převážně Brann, v květnu nás čeká na Knížecím rybníku svod mladých a klubová výstava - už v třídě mladých. A věřím, že v závěru sezóny nás čekají na podzim nějaké základní zkoušky, což vypilujeme určitě i na nějakém výcviku. A Jackie? Té se cvičením pokoj nedám a k těm ZOPkám ji dotlačím a snad sebe dotlačím k tomu, abych ji zlepšila ve stopování. A taky věřím, že si odnese nějaké vavříny z voříškiád a jak mi pracovní povinnosti budou dovolat, budeme se věnovat i naší oblíbené canisterapii. Přejeme všem známým a kamarádům do nového roku hodně kynologických úspěchů a zítřejší poklidný Silvestr..
Dvě holky ;)
Upřímně nějak ztrácím nápady, jak články pojmenovat...;) Během těch 14 dnů, co jsem se neozvala, se u nás událo zase spousta nových věcí a s Brannankou jsme pokročily zase někam dál a na prvním místě si musím vytknout, že jsem nijak zatím nepokročila s tvorbou nových webovek. Začnu asi jejich společným životem. Brannan se snaží Jackii strhnout k čím dál tím větším hrám a Jackie už toleruje i její nálety, když leží a Brann ji skočí na záda a začne do ní kousat. Jen když Jackinka začne hlídat, tak se Brann klidí ještě ke zdi, protože je z toho naštvaného velkého psa stále trochu vyjevená. Vytáhla jsem holky kousek na pole, abych otestovala, co Brann bude zkoušet venku, kde Jackie má neuvěřitelnou sebejistotu. No zkoušela, ale když si s ní Jackie začala hrát svým standardním způsobem, tak Brann trochu nevěděla co dělat. No a co vypovídá za vše - v neděli před zazvoněním budíků slyším takovou tu jejich typickou debatu, leží obě vyvalené v posteli, Jackie packu přes Brann a obě mručí...prostě nejlepší holky ♥ Jinak si Jackinka stále zvyká na to, že toho přes den moc nenaspí...a že naše vycházky se pomalu stávají než úplně tak venčícími jako žrací a Jackie se pro kus žvance řadí k noze tam, kde by normálně neudělala. Začínám se opravdu těšit na naše první společné cvičení, že by se Jackie konečně probrala? Jinak jsme minulý týden zabodovaly na prvním ročníku hádecké voříškiády a Jackie si vyběhala neuvěřitelné 1. místo v kategorii fen bez PP nad 40 cm. S posudkem a i výsledkem jsem byla víc než spokojená, možná i tak trochu dojatá. Ale upřímně se přiznám, že když jsem spatřila konkurenci...tak jsem tušila, že by to mohlo vyjít. A ono vyšlo, jen kdyby byla Jackie v tom kruhu trochu víc radostnější. Ale to by nebyla ona. 29. listopadu se koná v Oslavanech třetí ročník Mikulášského závodu...no a mám tak trochu úmysly přihlásit Jackii do kategorie ZZO, protože by potřebovala trochu pocvičit a i kdybychom měly obsadit poslední místo, tak nám přibude další diplom do sbírky. Tak se máme na co těšit ;) Jinak pravidelně chodíme na canisterapii a socializujeme Branndu, která Jackii prostě neuvěřitelně poslouchá. Akorát mi od prvního prosince nastanou starosti, jak to budeme s canisterapií zvládat, neboť moje pracovní doba jí není příliš nakloněná. A co Brannan? Stále stejné nenažrané, temperamentní šídlo, bez kterého si už svůj den dovedu představit. Umí sedni, ke mně...na těch pár vycházkách, které jsme absolvovaly, je úplně vzorová...neřeší okolí, řeší mě, Jackii a odměnu. Trénujeme, kde se dá, tak sedni učíme i za zvýšeného provozu. Jediné, s čím mám problém, je zkorigovat obě dvě, pokud jdou spolu...Brann se totiž Jackii neustále motá pod nohy a všemožně ji obchází. Na dušičkovou neděli jsme jely navštívit Radka Karáska a jeho čertisko - Blueberry Na3, těžko hledat, co mají holky společného...;) trochu temperamentem a zatím i vzhledem jsou obě jiné. Berry má zatím velké uši a Brannan dlouhé nohy, Berry neštěká, zatímco Brann si může plíce vyřvat...a Berry není tak šíleně nenažraná. Radkova kavalírka Mollynka už trochu rezignovala, malá ji už přerostla, tak jí toho moc nezbývá. U nás to tak snadné mít Brann nebude. Brannan má taky nového kamaráda - maltézáčka Maxíka, který je sice o dva měsíce starší, ale výškově je o 2/3 nižší. Ale štěňátkovsky se chovají oba dva ;) Brann má od Evropské výstavy doma kůži, na které poctivě trénujeme "zákusy" a kořistnický pud a někdy mám pocit, že se dokáže zakousnout víc než Jackie (když se té chce, tak je to samozřejmě o něčem jiném...) a od včerejška pracně šlapu na zahradě pachové čtverečky a Brann se před začátkem "stopy" zvládne i posadit a trochu uklidnit před tím pamlskovým výjevem, který tam na ni čeká. Dneska poprvé dostala interaktivní hračku, trochu s tím zápasila a moc dlouho, protože Jackie si otevřela a svým výrazem dala najevo, že ten zbytek je prostě její, tak byl. Brannanka je trochu hlučná a nebojí se ozvat na každého štěkajícího pejska, kterého slyší. Tak se nám včera večer zadařila reakce na jednoho místního agresora, kdy v levé ruce držím zježené vrčivé třicetikilové telátko...a v té pravé mi štěká tříměsíční poděs, nemluvě o tom, jak ve tmě mají dokonalé maskování....do konce týdne nás čeká s malou ještě poslední očkování a náš společný život už začne konečně naplno.
Brannan - první společné dojmy ;)
To, že se mi před rokem honilo v hlavě, že bych se u hovawartů chtěla posunout na další metu, kterou mi Jackie nemůže bohužel splnit, netřeba psát. Bylo to už zmíněné tolikrát. 24. září uběhl rok od mého prvního e-mailu do ChS Elibuky, kde jsem se ptala na krytí Elišky v letošním roce...Během toho roku jsem doufám přesvědčila Evu, že mi štěňátko bez obav svěří a že se bude mít u nás dobře...Tak jak Eva přesvědčila mě, že lepší chovatelskou stanici jsem si vybral nemohla. Brannan Elibuky se narodila 15. srpna 2014 a se svými 5 sestrami a jedním bráškou nadělili paní chovatelce opět krásný vrh se všemi třemi barvami. Její máma Eliška Bukový Háj je černoznakatá fenka, grandšampiónka ČR a SK, šampionka Rakouska se 14 složenými zkouškami všech řádů, které se v české sportovní kynologii uznávají. Navíc je povahově velmi vyrovnaná a přátelská, sebevědomá, radostně cvičí, výborně hlídá a když to jde, tak dojde poslušně z výchazky sama domů, i když panička je venku ještě s Arwenkou ;-) Táta Artex z Lašské Brány, kterého ještě bohužel neznám osobně, jen podle vyprávění, je klidný vyrovnaný pes krásného exteriéru s 5 složenými pracovními zkouškami a držitel českého šampionátu. A myslím, že bez problémů splnil roli ženicha pro Elišku a táty naší malé. Oba dva jsou zdravotně naprosto v pořádku. Brannanka je typické štěňátko, vymyšlí lumpačiny, ale při poslední návštěvě na mě udělala dojem, že patří k těm klidnějším z vrhu a projevila již zájem o hračku a přetahování, tak povel "drrrrž" a přetahování tentokrát nezanedbám ;) Výběr byl neuvěřitelně těžký, protože s Bairrou se narodily po sobě, co udělala jedna, udělala za chvíli druhá a exteriérově se jeví zatím velmi podobně, jen Brannanka má zatím jemnější hlavu. Když byly maličké, lehaly si vedle sebe a při první návštěvě jsem se rozhodla hlavně podle toho, že Brannan byla trochu přátelštější. Jak se bude malá vyvíjet, ukáže čas a taky hlavně já. S malou se plánuji věnovat sportovní kynologii, ev. tomu, co nám budoucnost ukáže. Canisterapii s malou neplánuji, i když lidumil se z ní stane asi tak, jak se stal z Jackie. Je toho před námi tolik..;-)
Jack - Brann
Tak zdravíme ve třech. Já, Jackie a Brannan - od soboty na hodně dlouho spolu. Minulý týden se zvrtlo tolik událostí, které tak nějak ovlivnily naši budoucnost, že jsem tomu nemohla ani uvěřit. Jak v pozitivním, tak negativním slova smyslu. Sobota nám začala trochu stresově, protože jsme s Jackií měly naplánovaný reparát ZOPek, který se nám nepovedl na obou stranách. Možná to bylo tím háráním, možná to bylo tím, že kvůli tomu nastoupila na cvičení po dvou a půl hodinovém čekání v autě. I přes nějaké poznámky si házet popel na hlavu nebudu, protože jsem cvičení nezanedbala a pokud byla schopna složit dvě zkoušky s prakticky identickými řády, tak to o nepřipravenosti nebude. O to víc mě mrzí, že v Herolticích pokazila to odložení, protože z těch cviků, které kazila nejvíc v sobotu, měla v červenci krásný bodový zisk...víc bych se k tomu nevracela. Jen bych poznamenala, že to, co jí dělá osobností, není sportovní kynologie...a já bych si to měla možná uvědomit a zůstat jen u těch našich seminářů, na kterých se pobavíme a přiučíme něčemu novému a canisterapie. Přiznávám, že mě má omotanou kolem prstu, ale to má od našeho prvního společného pohledu a bude to tak nejen do konce našich společných chvil. Ale teď k tomu příjemnějšímu ;) Po obědě jsme se vypravili s Ivošem pro Brannan, tentokrát jsem netrpěla na zadním sedadle příšerného starého auta, ale řídila jsem a snažila jsem se s ní jet "jako s vlastní". V Kamenné čtvrti se konaly zrovna hody, tak s malou jsme musely absolvovat cestu z kopce. Myslím, že loučením bych to u Evy nenazvala, protože se uvidíme hodně často. Malá cestu zvládla v pohodě, trochu kvikala. A až jsem zastavovala u domu, tak mi začalo docházet, že to, co jsem si rok přála, je tu. Popravdě jsem byla celkem dojatá a šla pro Jackii. Její reakce byla taková, jak jsem předpokládala a to bylo pár zavrčení. První den jsme to vyřešili košíkem, ale myslím, že za těch pár dní se už holky docela posunuly. Brannan má v sobě temperament, neskutečný hlasový projev a neskutečný apetit. Mručí, když se protahuje, štěká, když cítí maso, štěká, když jí chystáte jídlo a napodobuje Jackii, když na zahradě hlídá. Zatím se jeví jako ideální cvičící pejsek a já doufám, že toho dokáži využít. Přiznávám, že ji nešetřím a pozvolně začínáme se "sedni", "štěkej" a nosetouch. Akorát prý patřila k těm klidnějším z vrhu, tak doufám, že páníčci jejich sourozenců nemají už šediny ;) Malá je také neskutečně sebejistý a vyrovnaný pes, po chvíli ostychu všechno prozkoumává a objevuje tajemství - především naší zahrady. Jediný problém je, že začíná být na Jackii dost fixovaná a cítí se lépe v její přítomnosti. V pondělí jí Jackie oplácela i hru a včera se malá nestačila divit, že ten velký pes, kterému vytrvale skáče na hlavu a strká hlavu do její "obrovské" tlamy, se dokáže taky rozohnit a dát jí co proto. Jediné, co je pro Jackii ještě nepříjemné, je pohled z očí do očí a hlídání sedačky...dneska jsem si ale všimla, že malá nenápadně zaútočila zezadu a Jackie byla spíš překvapená, než aby nějak nepřiměřene reagovala. Myslím ale, že občasné zavrčení Brann neuškodí a ukáže jí, kde jsou její limity. Jen ještě nezvládáme společné spaní a v nejbližší době musíme začít trénovat pobyt o samotě, protože ten momentálně končí hlasitým vytím a kvílením. A už jsem málem zapomněla, jaké lotroviny to štěně dokáže vyvést ;) A ke konci - Jackie v pátek oslaví páté narozeniny. Až s příchodem Brann jsem si uvědomila, jakou dámu už z ní mám. Chtěla bych jí popřát takové zdraví, jaké měla doteď, a ať dělá tolik radosti, kolik dělá nejen svým nejbližším. Ať si zachovává takový klid a nadhled, kterým většinou disponuje a ať se nad těmi vrčícími a uštěkanými psi moc nerozčiluje...:D A ať jí ten malý satánek moc nezlobí ;)
Jack-Brann...14 dní spolu ;)
Tak se po prvních 14 dnech vrhám na naše další společné dojmy...Brannan slyší už na své jméno (i když je tak trochu hluchá v ostatních případech naší lidské smečky) a bezmezně miluje Jackii. Vítá ji na prvním místě, opakuje vše po ní a kdyby Jackie uměla mluvit a dávat povely, Brann už může jít snad na zkoušky. A Jackie? Má ji ráda, ráda si s ní hraje, ale pokud její míra trpělivosti přeteče, ozve se. Ale za těch 14 dní se hranice tak uvolnily, že si říkám, kde mám toho psa, který na malou hned ve dveřích zavrčel. A náš rozmazlenec spává v posteli, protože ví, že teď ji nevyhodím, ale stále si trochu zvyká na nový režim, který je o trochu víc náročnější, než ten předchozí. Minulý pátek jsme oslavily její páté narozeniny, Jackie dostala játrový dort, pamlskovník a novou hračku, která je i na přetahování a vybírala jsem ji na výstaviště přes hodinu...a už pomalu propadala depresi, že jí snad na ty narozeniny nic nevyberu. A jak bych charakterizovala Brann? Neřízená střela a otesánek, který si chce všechno vyřvat. Štěně, které se pro žrádlo přetrhne. Prudič, který bude na Jackii štěkat tak dlouho, dokud na ni nezavrčí a nedá najevo, že jejího pískátka má plné zuby. Zvládá bez vyvenčení už větší část noci (standardně se budí okolo 5 hod), o záchod si ještě moc říct neumí a hlavně v zápalu bojůvek nám občas ta loužička uklouzne. Krátké procházky, na které zatím chodíme, absolvujeme v pohodě a i bez táhnutí. Ale jak jdeme s Jackií, Brann letí, protože její krátké tlusté nožky na ty Jackininy ješě nestačí. Minulý týden jsme absolvovali druhé očkování a Brann měla něco málo přes 8 kg. A první diametrální rozdíl? Jackie venku neštěká a ozve se jenom při hře s druhým psem, zatímco naše Brann zpozorovala prvního psa za plotem, který na ni štěkal, a už začala brblat taky. Snažíme se trénovat doma, ale už se těším na změnu prostředí, která nás čeká po posledním přeočkování a na kterou se už těším, protože doma je to někdy nuda...;) V lednu nás čeká naše první národní výstava v Brně ve třídě štěňat. Po pracovních zkušenostech z té evropské, která právě skončila, jsem velmi ráda za plemeno, které mám ;) Příští týden si jdeme odskočit s Jackií na výstavu pro ni určenou, na první ročník hádecké voříškiády, tak třeba dovezeme nějaký pohár ;)
Prázdniny a malá černá princezna Brannan
Na začátek musím přiznat, že zbytek prázdniny se nesl v poněkud klidnějším tempu - už jen kvůli naší poměrně dlouhé dovolené, zánětu ucha, který Jackie pochytila bůhví kde a také novému plotu, který se snažíme i přes nepřízeň počasí už dokončit. Takže z mého plánu, že stihneme ještě jedno plavání sešlo a popravdě, oba dva termíny propršely a navíc dny jsou někdy až moc chladné. Prostě si to letošní léto s námi trochu pohrálo, ale ne, že by to Jackince vadilo, ta statečně asistuje i v blátě ;-) Nooo??? A hlavní novinky...Eliška nesplnila, ba dokonce předčila moje očekávání, a 15. srpna přivedla na svět krásných 7 štěňátek a nasadila mi do hlavy brouka, kterou ze dvou černých holčiček si vyberu. Zatím mají krycí jméno Pampeliška a Růženka a v nejbližší době to snad rozsekneme, kterou holku si v říjnu odvezeme domů. Moje přání a můj sen má momentálně skoro 3 týdny, už se trošičku batolí a vidí a těžko vyjádřit, jak moc se na ni těším a co to pro mě znamená do dalších let. A taky jak velkou důvěru vkládám (opět a zase) v Jackii, že malou přijme bez problémů a budou z nich nerozlučné kamarádky. Vzhledem k tomu, jak dopadají někteří pejsci, věřím, že nová "oběť na hraní" se jí zalíbí a prostě budeme s naší psí smečkou tak bezstarostní, jak jsme byli všichni doteď. Vždyť mám doma jedinečného psa ;-) fotečky miminek najdete zde: http://www.elibuky.xf.cz/index.php?page=14&dog=0
Tím vyvstává otázka, co se stránkami, neboť holky budou mít na podzim stránky nové - společné, ale to ještě uvidíme. Jinak - přemýšlím a dumám, zda stihneme do zimy nějaký výcvikový víkend a kde, no a taky, kdy se Jackie konečně zase rozhárá, protože už jí její 10měsíční termín hodně hoří. Ale v repárátu ZOPek, které nás čekají 11. října to ničemu bránit nebude. Tak nám držet palce a těště se na malou! Holt bude mít Jackie perný vstup do pátého roku svého života.
Jackie bodovala v Židlochovickém hafíkovi a Brannan nám neuvěřitelně roste
Na září jsme měli naplánovaného Židlochovického hafíka, na kterého jsem málem snad ani nejeli, protože Jackie začala den před akcí hárat. A jak to tak bývá, většina výstav je bez účasti háravých fen. Naštěstí prakticky nešpinila, většinu prostor neznečistila a nám bylo povoleno vystavovat. Konkurence byla standardní, protože na voříškiádu jezdí skoro ti stejní účastníci. Ale nějak jsem věděla, že musíme uspět a taky jsem uspěli. Jackie běžela výborně (ještě aby ten cvičící pes nebyl poznat), postavila se dobře a nepochybně okouzlila i svou velice milou povahou. A vyběhaly jsem si krásné druhé místo a pohárek o něco vyšší než v loňském roce ;-) Organizace byla jako vždy výborná, ceny pěkné a vyšlo počasí, které bylo až skoro letní. Akorát vždycky se nějaká moucha najde a rozlobila mě slečna s pejskem, který sice v Oslavanech vyhrál psíka šikula, ale byl nesocializovaný na cizí lidi a tentokrát paní rozhodčí skončila i s kousancem. Prostě neprofesionální jednání, ale to nám akci nepokazilo a já bych ráda, že jsem si po dlouhé době udělali s Jackií pěkný výlet. Fotky
zde: http://snoppik.rajce.idnes.cz/Zidlochovicky_hafik_2014/
A k naší malé princezně, která bude už za 14 dní u nás a která už váží 5 kilo a oslavila šestý týden svého života. Popravdě přiznávám, že si tohle čekání svým způsobem neskutečně užívám. Jackii jsem viděla jenom jednou a poté jsme si pro ni jeli a nyní mám malou za rohem a vidím, jak každý týden o neuvěřitelný kus vyroste. Štěníci jsou neskuteční, během jednoho týdne se změnili ve smečku, která všechno prozkoumává a ve svých lumpačinách jsou stále kreativnější. Malá černoznakatá Beckie je sebevědomé štěňátko a věřím, že svým budoucím majitelům v ChS Bukový Háj bude dělat jenom radost a bude hrdou pokračovatelkou stanice, která stojí na začátku života obou mých holek. Bundášek je takový rarášek, jediný chlap, pod jehož pohledem prostě roztajete. Blondýnky jsou každá jiná a nejsem schopna si zapamatovat ještě jejich jména, nejtmavší Briga bude dělat radost v rodině v Ořechově. Druhá černoška Bairra, která je takové sluníčko, nejen podle obojku a při poslední návštěvě mi okusovala tkanička úplně nejvíc, pojede do Luhačovic ke staré hovawartí dámě. A věřím, že ji vlije novou krev do života, jakou vlila Jackie naší Betince, alespoň na chvíli. A jedna z blondýnek má možná před sebou také slibnou kariéru a bude nám ve výstavní třída konkurovat, stejně jak Beckie ;-) A pokud to bude ta zvědavější z nich, tak doufám, že se nikde neztratí při objevování nových otvorů a škvír ;-) Malá už má koupený nový pelíšek, zatím provizorní, aby nedopadl jak u Jackie a ještě ji musím vybrat nějaký fešácký růžový obojek a vodítko. Čeká nás vedle socializace a první výchovy štěňátka i socializace s Jackií, ale já věřím, že to ta moje nejlepší holka zvládne tak, jak doposud vše...A asi moje vize je nepochybně jasná a to je moje vlastní ChS a abychom nezaháleli, tak páníček nám vymyslel návrh - Jackie-Snow...kdo se dívá na Game of Thrones to asi pochopí, tak třeba za pár let budeme mít samé malé bastardíky ;-) :D Držte nám palce, 11. října vstupujeme na naši společnou cestu a doufám, že s oběma bude pořádně dlouhá.
Fotečky našeho mimina od paní chovatelky najdete zde: http://elibuky.rajce.idnes.cz/
A jen poznámka na konec - včera jsem byla zapisovat na speciální výstavě v Bochovicích a potichu jsem si říkala, jestli tu výbornou tam příští rok dostanu...a byla jsem trochu zklamaná předváděním některých psů, které bylo i na té voříškiádě víc profesionálnější. O maďarských ohařích, u kterých jsem zapisovala na národní výstavě v lednu, ani nemluvě. A 11. ráno máme reparát zkoušek, tak nám držte palce ;-)
Příliš krátký čas
Dneska jsme se dozvědeli velice smutnou zprávu, před měsícem odešel do psího nebe v necelých 7 letech Jackinky velký táta, nejhezčí a nejmilejší černý hovawart, úžasný rodinný pes - Bazzy (Bonita Bukový Háj x Carleon Queen Elsa). Odešel na osteosarkom. Po těch chvílích, které jsme s ním měli možnost strávit, vím, po kom Jackie svoji povahu zdědila. O to víc mě mrzí, že už tu není. Je nám všem strašně smutno.
Plavání a nepovedené ZOPky
Studium je úspěšně za mnou a já se snažila alespoň na první polovinu prázdnin naplánovat pro Jackii co nejvíce akcí, protože v té druhé polovině jí hrozí hárání. Tou první bylo hned první červencovou neděli plavání v Hartvíkovicích, které pořádají Herolky. A ano, bylo to to plavání, na které jsme vloni dvakrát nejeli. Celý den byl perfektně připravený, výkon od Jackie očekávatelný, možná i nad moje očekávání, protože si opravdu zaplavala. U ní je to ale hodně o práci s motivací a to možná i pomalou a o překonání ostychu z vody. Několikrát se projela po přehradě na člunu, kde se mimojiné tvářila i sebejistě a snažila se, možná jsem opět byla já ta, která to trochu kazí. Více fotek pro představu:
http://snoppik.rajce.idnes.cz/Jednodenni_plavani_Hartvikovice%2C_5._7._2014/
No a na další týden jsem měli naplánované Brněnské psí dny - voříškiádu a v pátek ráno zkoušky ZOP dle řádu KJ ČR. Zkoušky se nakonec přesunuly na sobotní poledne, takže jsem se modlila za chladnější počasí, které nám tak trochu nevydrželo. Rozhodčím byl pan Ing. Novák. No a někdy vám to prostě nevychází a jo no - po řidičáku a mikru jsou ZOPky další zkouškou, kterou si budeme muset zopakovat. Moje začátečnická chyba byla jednoznačná - neměla jsem Jackii brát na zkoušky bez jakéhokoliv očichání terénu a brát jí do prostředí, kde dlouho necvičila (vždyť jsme v Herolticích byli naposledy v první polovině roku 2013). No a Jackie se prostě dvakrát zvedla z odložení, jak individuálním tak skupinovém. A to mi na cvičáku zvládne odložení ve všech třech pozicích, u ZZO ho měla za plný počet bodů. Co na to říct? Asi nic, jen když ji znáte, tak ji sprdnout stejně nemůžete a stejně to vařené kuřecí dostala...Paničko, tak pro příště!!! ;-) Nooo a vrcholem dne byla moje první silniční kontrola...:D Brněnské psí dny fungují ještě zítra, ale ještě uvidíme, zda se tam ukážeme. Poslední červencovou sobotu máme naplánovaný několikadenní pobyt na výcvikovém táboře ve Švábově, tak snad nás hárání nezastihne říct. A ta poslední novinka? Kolem 13. srpna 2014 nám držte palce. Březost Elišky Bukový Háj je potvrzena a já doufám a těším se, že malá černá pricezna Brannan "plave" u maminy v bříšku. Ale necháme to na přírodě a na tom, kolik a jaké dárky dostane Jackie k pátým narozeninám.
SHK výcvikový víkend, 4. - 6. 4. 2014
První dubnový víkend jsme se s lehkou nervozitou vydali na cestu kousek za hranice - na Myjavu na výcvikový víkend pořádaný slovenským hovawart klubem. A jsem ráda, že mám zatím "čuch" na akce, protože tohle byla jedna z těch akcí, která člověka víc než potěší. Asi nemusím říkat, jak mi srdce skákalo radostí při pohledu na tolik hovawartích nadšenců a nemluvě o všech zúčastněných hovících. Tím bych chtěla poděkovat Romanu Rakovanovi a všem ostatním za vzornou organizaci, skvěle vybrané místo a skvěle vybrané trenéry. První den se Jackie hlavně socializovala s naprosto skvělým plavákem - Brisem Asiguarda (první plavák, do kterého jsem se opravdu "zamilovala"), s takovým šikovným medvídkem, který měl prostě vystupování na úrovni. Ale musím říct, že po cestě a dobalování jsme byli celkem utahaní,tak jsme "seznamování" brzo zapíchli. Druhý den se cvičila ráno poslušnost - Jackie se snažila, i když nevím, jak se to počítá u čtyř a půl letého psa v kategorii pro "mladé psy a sranda". Druhá skupinka cvičila zkouškově - příprava na IPO apod. Každý si ale o nás už jistě obrázek udělal, že už je to pes se spoustou svých "móresů", paničky "pokusný králík", kliďas a pes, co má rád své pohodlí a své tempo ;-) Ale já jsem byla spokojená ;-) A jak řekl pan Urban, "je to hovawart". V sobotu odpoledne se cvičily obrany, a i když jsem zpočátku váhala, zda na ně jít a do jaké míry nám to půjde, tak při profesionalitě pana figuranta bylo rozhodnuto...asi by to chtělo trénink a v Jackině by se to našlo, ale to už je trochu mimo naši mísu a současný směr. V sobotu večer nám předvedli obrany ve ztíženém terénu - na hladké podlaze a v místnosti. A musím říct, že prostě někteří hovawarti byli naprosto rovni jiným pracovním plemenům, i když mnozí si to nemyslí a někteří si říkají, že na to nemají trpělivost, ale chce to jen ten správný přístup. Třeba s malou...uvidíme ;-) V neděli jsme potrénovali ráno opět trochu obrany, dokonce i bonitační střelbu (pistoli dostal náš páníček, takže poslední, co Jackie řešila byla nějaká rána, spíš kam ten páneček jde...:D), rozloučili se a po obědě s mým "vytuněným" autem vyrazili domů. Dobře jsme potrénovali, poznali spoustu fajn lidí, fajn psů a taky přístup, kterému bych se ráda s dalším hovíkem věnovala...a jsem ráda, že Jackii nikdo nebral jako "bezpapíráka" a skvěle zapadla. Jednu chybičku to mělo - jediným zástupcem černých hovíků byla jen Romanova Kačenka...a ta klíšťata, kterých tam byla strašně moc.
Fotky zde: http://snoppik.rajce.idnes.cz/SHK_vycvikovy_vikend_na_Stare_Myjave%2C_4.-6.4._2014_foto/
Video tady:
http://snoppik.rajce.idnes.cz/SHK_vycvikovy_vikend%2C_Stara_Myjava_4._4._-_6._4._2014/
Nezbývá než říct, že se těšíme na další akci, protože tahle nebyla rozhodně naše poslední s SHK ;-)
ZZO - 25. 5. 2014
Jak jsem předesílala, Jackie svými canisterapeutickými zkouškami začala ve čtyřech letech svou pracovní dráhu...Jako první metu jsem nám zvolila ZZO dle NZŘ. Zkoušky nejsou těžké, jen jsem věděla, že musíme doladit pár deitalů, hlavně aport a trochu překonat ty její výkyvy nálady a zvládnout to i v teplém počasí. Jackie mě mile překvapila, velmi mile překvapila, jen mě mrzí ty čtyři kroky u aportu, které jí chyběly k zisku více bodů...
Zkoušky poslušnosti zvládla 3* na 7 bodů, 2* 10 bodů a 5 bodů za aport. Stejně jako u ZCP 1 přidávám podrobnější komentář ke každému cviku.
Přivolání psa - varianta "ke mně s předsednutím", 7 bodů, povel jsem musela zopakovat, interval mezi zareagováním byl moc dlouhý
Ovladatelnost na vodítku - trochu jsme se tam motaly obě dvě a ten oční kontakt no....7 bodů
Sedni-lehni-polohy u nohy - neuvěřitelných 10 bodů, prostě něco, co jsem opravdu nečekala
Odložení za pochodu - zopakovala jsem povel a zastavila jsem se, 7 bodů
Aport volný - 5 bodů, Jackie - 4 kroky !!!! Bez komentáře....minule to bylo za jeden :D
Odložení psa - 10 bodů, celkem 46 bodů / 60 bodů...mohlo to být lepší, ale kdo tu moji psí hlavu zná, ví ;-)
Speciální cviky - přivolání psa za ztížených podmínek, chování ve skupině, chování přivázaného psa - prospěla výborně. Řešila dvě věci - košík (proč ho po ní chci, když už ho 3/4 roku nemusí nosit...) a kam ta panička šla?
Někteří si můžou říkat, proč takhle "starého" psa tahám na základní zkoušky...jenže my dvě to máme všechno posunuté, náš vztah se posunuje stále dál a Jackie má v sobě jedno nepřekonatelné kouzlo a schopnost - a tou schopností je mě motivovat, učit trpělivosti atd...;-)
Novinky 2014
Musím říct, že zima už je asi skoro za námi, Jackinka si jí letos skoro vůbec neužila, natož sněhu. První třetina roku nás postihla vcelku poklidně - úspěšně jsem zvládla v rekordním čase zkoušky a začala chodit na "delší brigádu", takže musíme překopávat trochu náš harmonogram - hlavně procházek ;-) Pravidelně chodíme na canisterapii do Rosic a občas něco pocvičíme - taky bychom měly! 25. května máme zkoušky ZZO a 11. července v Herolticích zkoušky ZOP. Stále se uklidňuji, že času máme pořád dost. První únorový víkend jsme absolvovaly seminář dogfitness - chvíli jsem koketovala i s myšlenkou, že se přihlásíme na kurz, ale místo toho budeme mít míč za 14 dní doma. Ve zkratce - dogfitness je posilování pohybového svalstva u psů. Hodí se prakticky pro každého, jak pro pejsky, kteří mají náběh na dysplazii, tak pro štěňata i vrcholové sportovce. Jde hlavně o nasvalení a posílení stávajících svalů. Skládá se ze základního, mírně pokročilého a pokročilého programu. No některé cviky jsou na první pohled "děsivé", on už ten míč i pro velkého psa je dost gigantický ;-) Více fotek najdete ve fotogalerii a odkazuji kam jinam, než na Psí Park a slečnu Verču Gesierichovou, se kterou jsme daný seminář absolvovaly ;-) Další novinkou je, že 26. dubna se bude konat v Oslavanech voříškiáda a tak někak jsem hlavním pořadatelem, viz. příslušná sekce a odkaz na cvičákové stránky. V sobotu - 15. 3. - jedeme do Jehnic vyzkoušet canicross. Nevyšla nám beseda o BARFu s Katkou Novosádovou, tak jsem hledala, kde peníze využít a padlo mi do oka tohle...nemám moc představu, jen vím, že pravděpodobně nás poběží víc - no nebo my spíš budeme poslední ;-) Tak jsem zvědavá, co se dozvíme a jak Jackie opět prokáže nesmírnou trpělivost, kterou se mnou má. A proč ta beseda? Rozhodla jsem se, že pravděpodobně přejdeme na syrovou stravu - zaujala mě její publikace, složení, psi mých známých, kteří takto krmí...a taky to, že Jackie je na jedněch granulích poměrně dlouho a začínám mít pocit, že přijde období, kdy budu muset na výměnu myslet. A taky kvůli těm zubům, vitalitě, energii, složení, kontrole nad žrádlem...a taky možnostmi, které naštěstí pro tenhle způsob krmení máme. Poslední novinkou je, že první týden v dubnu jedeme na výcvikový víkend na Myjavu, což je kousek za hranicemi na Slovensku. Pořádá ho slovenský hovawart klub - naše první hw akce, asi začnu hodně usilovně trénovat, aby Jackie mezi soukmenovci neudělala velkou ostudu ;-)
Canicrossový seminář - tahání se psem
Tak nakonec nás seminář, kterého jsme se víceméně zúčastnily ze zvědavosti, hodně nadchl a potvrdil mi to, že hovawart je prostě jeden z nejvšestrannějších psů, který se s pánečkem pustí do čehokoliv. Včera ráno jsem se vydaly do Lelekovic, což je směrem na Svitavy za Brnem a až na pár svátečních řidičů, kteří mně po cestě pili krev a mému šílenému orientačnímu smyslu jsme dorazily na místo s předstihem (i když jsem teda nejdřív nechápala, kam mě ta polňačka dovede...:D). Sešla se parta fajn psů, obzvláště mě zaujali grifonci se svou energií a jedna slečna ridgebacka, která byla naprosto perfektní a předváděla mi vzorový nousetouch ;-) Začali jsme taháním, kdy pes měl na postroji připevněný řetěz a během u nohy jsme zkoušeli, co obstojí, případně jak bude reagovat. Jackie s prvním běžela naprosto v pohodě, nebála se hlučící věci, kterou měla za zády - což je dobré i na zlepšení kondici. Vedle teoretické části byl druhou praktickou částí lehce sprinterský běh s několika zastávkami, kde běžela skupinka psů a mělo se zkusit i předbíhání. No nebudu zastírat, že jsem z toho byla úplně vykolejená, víc než Jackie. Bylo to pro mě naprosto nové, vedle mého neoblíbeného běhu mě ještě někdo táhne. Při zpáteční cestě se mi ale vodítko zamotalo nějak do nohy, Jackie zatáhla a já ležela už na zemi. Je ale málo věcí, kvůli kterým by dostala nadáno a tohle byl přesně ten případ, byla to hlavně moje chyba! Závodnící z nás nebudou - teda krom 24. 5., kdy se na stejném místě uskuteční závod pro začátečníky a který mě víc než láká, hlavně když polovinu výbavy máme doma. Bylo to příjemné zpestření soboty a myslím, že pro nás jako účastníky s rekreačními ambicemi akorát dostačující. Uvidíme, je to hlavně na mě, protože Jackii nemám nečekaně co vytknout, jen já jsem se táhla jak pytel brambor...;-) A jinak, kdybyste měl někdo zájem, Facebook - Canicross v Brně nebo http://canicrossvbrne.cz/, holky a jejich semináře jsou opravdu velmi motivující, hlavně když vám ukážou i praktickou ukázku se svými psi ;-)